Aktuality

Zde uvádíme relevantní informace nejen přímo k projektu Nový fonograf, ale veškeré zajímavé novinky z oblasti vědy zvukových dokumentů a knihovnictví.

Načíst další příspěvky
Načíst další příspěvky

Facebook

4 days ago

Nový fonograf

Dnes bychom se chtěli v cyklu Herci v drážkách věnovat nejvýznamnějšímu okupačnímu počinu, který se stal zároveň i nejvýznamnějším počinem činohry Národního divadla v tomto období. Je jím Lišák Pseudolus (Titus Macchius Plautus, překlad Vladimír Šrámek, hudba Miroslav Ponc, výprava Jiří Trnka, režie Jiří Frejka, premiéra 11. 4. 1942). V období nejhorších nacistických perzekucí byl vnímán tento příběh otroka, který se snaží vlastní lstí a chytrostí získat svobodu, jako jinotaj a divácky i kriticky velmi kvitován. Zároveň šlo o skutečně vynikající Frejkovu režii, v níž dal opět maximální prostor herectví, tentokrát především Ladislava Peška v titulní roli.

Tomu odpovídá i výběr ukázky, kterou zachycuje gramofonová deska. Zachycuje Pseudolův prolog a píseň Dokola, druhý obraz (Pseudolus, Harpax) a první záběr (závěrečnou píseň Ten, kdo má za ušima). Prolog, uvádějící diváka (posluchače) do hry i jejích dějin, je Peškem hrán ve stylu jarmarečních vyvolávaču s přesně odměřenou energičností, střídanou s vtĺravostí. Po úvodu zazní v rychlém tempu píseň Dokola, kterou zpívá anonymní hlas za doprovodu menšího, jarmarečně stylizovaného orchestru (žestě, buben, flétna, doplňkové bicí nástroje). Ta svým textem, ale i „kolovrátkovou" hudbou dává na vědomí, že vše se děje bez ustání znovu, téměř beze změn - že Pseudolův příběh je nadčasový. Poté už začíná samotný výstup Pseudola a Harpaxe. Ten je ještě uvozen Pseudolovým monologem, ve kterém prozrazuje svůj plán. Pešek vědomě staví a stupňuje tuto krátkou pasáž od civilního popisu budoucího děje, přes expresívni vrchol až k jeho popření „vystoupením z role":

PSEUDOLUS :(civilně) Nejdříve tedy, jak právem myslím, tenhle Balio. Odpalestruji ho. Pozor jen - té jeho tvrze musím dobýti. A nejdřív ji a ještě dnes. Padne-li, bude už maličkost pro mne, jak sebe i druhy uspokojit. (stupňuje expresívni výraz) Pak znovu vyrazím a zkusím u huby vzít toho starého rachotu u nás. Když i ten padne, nahrabeme si, že už to v kapsách kapánek vydá. Já nechci vidět, jak bere pochopa tenhle náš dědourek. Teprve pozná, z jakého vzešel Pseudolus rodu! Činy a jaké vykonat musím, aby má sláva šla od úst k ústům až - - (opět civilně) Počkejme! Teď máme dvě stě let před Kristem a devatenáctset čtyřicet dva... nu, alespoň dva tisíce jedno sto a něco.."

Po skončení tohoto monologu přijíždí na scénu (a na zvukovém záznamu je to naznačeno klapáním „kopyt") voják Harpax (Jan Pivec). Už od prvních vět staví do protikladu k Peškovu rychlému pohrávání si se slovy a větami pomalý, jakoby odosobněný tón hlasu, charakterizující jak tupost postavy, tak i Frejkovu kompozici Lišáka Pseudola jako lidového divadla, kombinovaného s commedií delľarte. Pivcův výkon se dá totiž zařadit do obou kategorií: úvodní Harpagův krátký monolog je stylizován jako výstup z vesnického lidového divadla (stále stejný tón hlasu), následující dialog pak jako improvizovaný výstup commedie delľarte. Je postaven na auditivním hereckém protikladu: Pešek hovoří rychle, hbitě, vysoce posazeným hlasem, Pivec jako Harpax si naproti tomu „dává načas", mluví mírně hlubším hlasem.

Po Harpaxově odchodu dá Peškův Pseudolus najevo radost nad novou možností, jak přijít k penězům (Harpax má u sebe peníze ke koupi otrokyne), aby poté krátce filozofoval (postupně moduluje svůj hlas hlouběji) a odhodlal se k dalším činům (rychlým střihem se opět vrací do původní jarmareční polohy). Jako jarmareční výstup zakončuje Pešek nahrávku písní Ten, kdo má za ušima. Gramofonová nahrávka, pořízená opět za uměleckého vedení samotného režiséra v téže době, kdy byla inscenace hrána, zachycuje herecky i režijně vytříbenou scénu, která působí v nahrávce celistvě a sevřeně. Zajímavé je z hlediska zvukových záznamů divadelních výstupů i záměrné použití zvukových efektů („klapot kopyt"), které stylizovanost výstupu jen umocňuje.
Určité kompaktnosti nahrávky napomáhá i její ohraničení hudebními vstupy. Lze se domnívat, že i to byl důvod výběru tohoto výstupu pro záznam na gramofonovou desku.

Pokud bychom však měli soudit pouze ze zvukového záznamu, vytrácí se nám ovšem obraz Pseudola jako groteskně zkrouceného a kulhajícího tvora, takový, jaký je zachycen na fotografiích a v dobových kritikách. Zůstává nám pouze auditívni „obraz" hbitého mladého muže. Jeho „zdeformovanost otroctvím" je tedy méně patrná.

/foto: Václav Chochola/

kramerius.nm.cz/music/uuid:56f10c3a-a132-4e20-bc5e-ed7d67f925d2

#hercivdrazkach #ladislavpesek #jirifrejka #lisakpseudolus #narodnidivadlo #novyfonograf
... See MoreSee Less

1 week ago

Nový fonograf

Na desce značky Disque Grammophone (později His Master´ s Voice) můžeme najít i pozoruhodnou nahrávku dvou scén z francouzského dramatu Jeana Racina Britannicus (Acte IV, Scene 2, "Je me souviens toujours que je vous dois l'Empire..." -- Acte V, Scene 6, "Dieux! - Arretez, Néron..."). Císaře Nerona hraje Jean Hervé, Agrippinu Caroline-Eugénie Segond-Weber.

Je možné, že nahrávka vznikla jako reakce na premiéru stejnojmenného filmu (1912), v němž Hervé také účinkoval.

Ať už francouzsky umíte nebo nikoli, stojí za to si nahrávku poslechnout; už kvůli herecké dikci, jejíž tradice odešla téměř před sto lety.

kramerius.nm.cz/music/uuid:fdf73889-68f6-43bd-a9b7-92c21da5d0bc

#hercivdrazkach #novyfonograf
... See MoreSee Less

1 week ago

Nový fonograf

24. listopadu 1942 se uskutečnila premiéra Strindbergova dramatu Královna Kristina (režie František Salzer). Na gramofonové desce značky Ultraphon je zachycen výkon Jiřiny Štěpničkové (Kristina) a Otomara Korbeláře (Gardie), jednou replikou je přítomen i Salzrův Steinberg.

Scéně, v níž Gardie informuje Kristinu o vzpouře, dominuje Jiřina Štěpničková. Střídá zde několik poloh: na začátku nahrávky je upřímně zděšena, když se dozví o vraždě ženy, kterou její vrah považoval za královnu. Poté, co ji Gardie požádá, aby zrušila svůj balet, který provokuje obyvatelstvo, vykřikne své „ne" jako malé dítě, poté však hovoří naopak rozčileně, v afektu chce vzbouřence popravit bez soudu.

V druhé polovině nahrávky, když zamilovaně hovoří o Klausovi, se její hlas ztiší. Magnus Gardie Otomara Korbeláře se v nahrávce také proměňuje: na začátku hovoří spíše jako vychovatel, intenzitou hlasu zdůrazňuje důležité a varovné informace. V té části rozhovoru, kde Kristina hovoří o své lásce, zní jeho hlas ztišeně a okouzleně. Celou nahrávkou probíhají však i lehce ironické poznámky.

kramerius.nm.cz/music/uuid:44f5e7fb-0a8c-422a-810b-e276be7a7d06

#novyfonograf #hercivdrazkach #divadelniprofily
... See MoreSee Less

Twitter

Eastman's Online Genealogy Newsletter informs about our research:
https://t.co/NfKbWv2Qtx

We are happy to announce that Bertram Lyons, our colleague and member of the New Phonograph expert team, will be presenting a seminar in Prague.

Read more here: https://t.co/C1BAobraQF

„Bohužel se toho tolik nezachovalo, takže naše snaha je nacházet to, co ještě zbylo – ve Spojených státech i doma v České republice, na půdách, ve sklepech i v institucích.“
Rare Early Recordings of Czech Music in CZ 🇨🇿and USA 🇺🇸👍

https://t.co/6NABFsk5c6

2

Instagram

Načíst další příspěvky