what we are doing

About project

The project addresses problems facing cultural heritage institutions, resulting from the lack of standardized procedures for the long-term protection and accessibility of audio content stored on media that can not be played by conventional technologies.

Solutions will be demonstrated on two types of historical media, focusing specifically on phonograph cylinder and on 25 cm standard gramophone records. As these are the oldest recording media, the sound recordings stored on them usually have a high historical and cultural value and original reproduction technology is often inaccessible.

Our main objective is to develop, test and implement appropriate procedures to address the complex issues of long-term protection and access to audio stored on historical physical media, in line with international standards and practice, and based on existing research in the field.

DETAILED INFORMATION

find out more about the inner workings of New Phonograph

WORKFLOW

so far we have succeeded

Project status

100 000 recordings

Selected collections of the National Museum and other collaborating institutions focusing on phonograph cylinders and standard gramophone records.

Catalogued 25%
Protected 3%
Digitised 2%
Accessible 2%
0
team members
0
partners
0
cups of coffee

recordings we have digitized

Recordings

Katalogové číslo nahrávkyMatriční čísloDatum

Kde domov můj

69091-A11113. 06. 1916

Českou národní hymnu zpívá Emilio Blažević s doprovodem King’s Orchestra. Nahrávka vznikla roku 1916 v New Yorku.

Duet z opery Prodaná nevěsta

63622-A22220. 00. 00

Hanna Foerstrova a Bohumil Pták zpívají dueto Vaška a Mařenky z opery Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany s doprovodem King’s Orchestra. Nahrávka vznikla roku 1912 v New Yorku.

Gramofonová deska Národin Kalop

Národní kalop

63302-A333335. 07. 1911

Moravská hymna v podání Kryl’s Bohemian Bandu. Nahrávka vznikla roku 1911 v Camdenu, New Jersey.

Show more

HAVE YOU FOUND OLD RECORDINGS AND DON’T KNOW HOW TO PROCEED?

 Write to us and we will gladly offer advice.

CONTACT US

get to know our team

Work team

Filip Šír
Filip Šír
National Museum
Zuzana Petrášková
Zuzana Petrášková
National Library of the Czech Republic
Martin Lhoták
Martin Lhoták
Library of the Academy of Sciences of the Czech Republic
Michal Lorenz
Michal Lorenz
Masaryk University
More team members

the most interesting of the current events

News

Facebook

4 days ago

Nový fonograf

Dnes bychom se chtěli v cyklu Herci v drážkách věnovat nejvýznamnějšímu okupačnímu počinu, který se stal zároveň i nejvýznamnějším počinem činohry Národního divadla v tomto období. Je jím Lišák Pseudolus (Titus Macchius Plautus, překlad Vladimír Šrámek, hudba Miroslav Ponc, výprava Jiří Trnka, režie Jiří Frejka, premiéra 11. 4. 1942). V období nejhorších nacistických perzekucí byl vnímán tento příběh otroka, který se snaží vlastní lstí a chytrostí získat svobodu, jako jinotaj a divácky i kriticky velmi kvitován. Zároveň šlo o skutečně vynikající Frejkovu režii, v níž dal opět maximální prostor herectví, tentokrát především Ladislava Peška v titulní roli.

Tomu odpovídá i výběr ukázky, kterou zachycuje gramofonová deska. Zachycuje Pseudolův prolog a píseň Dokola, druhý obraz (Pseudolus, Harpax) a první záběr (závěrečnou píseň Ten, kdo má za ušima). Prolog, uvádějící diváka (posluchače) do hry i jejích dějin, je Peškem hrán ve stylu jarmarečních vyvolávaču s přesně odměřenou energičností, střídanou s vtĺravostí. Po úvodu zazní v rychlém tempu píseň Dokola, kterou zpívá anonymní hlas za doprovodu menšího, jarmarečně stylizovaného orchestru (žestě, buben, flétna, doplňkové bicí nástroje). Ta svým textem, ale i „kolovrátkovou" hudbou dává na vědomí, že vše se děje bez ustání znovu, téměř beze změn - že Pseudolův příběh je nadčasový. Poté už začíná samotný výstup Pseudola a Harpaxe. Ten je ještě uvozen Pseudolovým monologem, ve kterém prozrazuje svůj plán. Pešek vědomě staví a stupňuje tuto krátkou pasáž od civilního popisu budoucího děje, přes expresívni vrchol až k jeho popření „vystoupením z role":

PSEUDOLUS :(civilně) Nejdříve tedy, jak právem myslím, tenhle Balio. Odpalestruji ho. Pozor jen - té jeho tvrze musím dobýti. A nejdřív ji a ještě dnes. Padne-li, bude už maličkost pro mne, jak sebe i druhy uspokojit. (stupňuje expresívni výraz) Pak znovu vyrazím a zkusím u huby vzít toho starého rachotu u nás. Když i ten padne, nahrabeme si, že už to v kapsách kapánek vydá. Já nechci vidět, jak bere pochopa tenhle náš dědourek. Teprve pozná, z jakého vzešel Pseudolus rodu! Činy a jaké vykonat musím, aby má sláva šla od úst k ústům až - - (opět civilně) Počkejme! Teď máme dvě stě let před Kristem a devatenáctset čtyřicet dva... nu, alespoň dva tisíce jedno sto a něco.."

Po skončení tohoto monologu přijíždí na scénu (a na zvukovém záznamu je to naznačeno klapáním „kopyt") voják Harpax (Jan Pivec). Už od prvních vět staví do protikladu k Peškovu rychlému pohrávání si se slovy a větami pomalý, jakoby odosobněný tón hlasu, charakterizující jak tupost postavy, tak i Frejkovu kompozici Lišáka Pseudola jako lidového divadla, kombinovaného s commedií delľarte. Pivcův výkon se dá totiž zařadit do obou kategorií: úvodní Harpagův krátký monolog je stylizován jako výstup z vesnického lidového divadla (stále stejný tón hlasu), následující dialog pak jako improvizovaný výstup commedie delľarte. Je postaven na auditivním hereckém protikladu: Pešek hovoří rychle, hbitě, vysoce posazeným hlasem, Pivec jako Harpax si naproti tomu „dává načas", mluví mírně hlubším hlasem.

Po Harpaxově odchodu dá Peškův Pseudolus najevo radost nad novou možností, jak přijít k penězům (Harpax má u sebe peníze ke koupi otrokyne), aby poté krátce filozofoval (postupně moduluje svůj hlas hlouběji) a odhodlal se k dalším činům (rychlým střihem se opět vrací do původní jarmareční polohy). Jako jarmareční výstup zakončuje Pešek nahrávku písní Ten, kdo má za ušima. Gramofonová nahrávka, pořízená opět za uměleckého vedení samotného režiséra v téže době, kdy byla inscenace hrána, zachycuje herecky i režijně vytříbenou scénu, která působí v nahrávce celistvě a sevřeně. Zajímavé je z hlediska zvukových záznamů divadelních výstupů i záměrné použití zvukových efektů („klapot kopyt"), které stylizovanost výstupu jen umocňuje.
Určité kompaktnosti nahrávky napomáhá i její ohraničení hudebními vstupy. Lze se domnívat, že i to byl důvod výběru tohoto výstupu pro záznam na gramofonovou desku.

Pokud bychom však měli soudit pouze ze zvukového záznamu, vytrácí se nám ovšem obraz Pseudola jako groteskně zkrouceného a kulhajícího tvora, takový, jaký je zachycen na fotografiích a v dobových kritikách. Zůstává nám pouze auditívni „obraz" hbitého mladého muže. Jeho „zdeformovanost otroctvím" je tedy méně patrná.

/foto: Václav Chochola/

kramerius.nm.cz/music/uuid:56f10c3a-a132-4e20-bc5e-ed7d67f925d2

#hercivdrazkach #ladislavpesek #jirifrejka #lisakpseudolus #narodnidivadlo #novyfonograf
... See MoreSee Less

1 week ago

Nový fonograf

Na desce značky Disque Grammophone (později His Master´ s Voice) můžeme najít i pozoruhodnou nahrávku dvou scén z francouzského dramatu Jeana Racina Britannicus (Acte IV, Scene 2, "Je me souviens toujours que je vous dois l'Empire..." -- Acte V, Scene 6, "Dieux! - Arretez, Néron..."). Císaře Nerona hraje Jean Hervé, Agrippinu Caroline-Eugénie Segond-Weber.

Je možné, že nahrávka vznikla jako reakce na premiéru stejnojmenného filmu (1912), v němž Hervé také účinkoval.

Ať už francouzsky umíte nebo nikoli, stojí za to si nahrávku poslechnout; už kvůli herecké dikci, jejíž tradice odešla téměř před sto lety.

kramerius.nm.cz/music/uuid:fdf73889-68f6-43bd-a9b7-92c21da5d0bc

#hercivdrazkach #novyfonograf
... See MoreSee Less

1 week ago

Nový fonograf

24. listopadu 1942 se uskutečnila premiéra Strindbergova dramatu Královna Kristina (režie František Salzer). Na gramofonové desce značky Ultraphon je zachycen výkon Jiřiny Štěpničkové (Kristina) a Otomara Korbeláře (Gardie), jednou replikou je přítomen i Salzrův Steinberg.

Scéně, v níž Gardie informuje Kristinu o vzpouře, dominuje Jiřina Štěpničková. Střídá zde několik poloh: na začátku nahrávky je upřímně zděšena, když se dozví o vraždě ženy, kterou její vrah považoval za královnu. Poté, co ji Gardie požádá, aby zrušila svůj balet, který provokuje obyvatelstvo, vykřikne své „ne" jako malé dítě, poté však hovoří naopak rozčileně, v afektu chce vzbouřence popravit bez soudu.

V druhé polovině nahrávky, když zamilovaně hovoří o Klausovi, se její hlas ztiší. Magnus Gardie Otomara Korbeláře se v nahrávce také proměňuje: na začátku hovoří spíše jako vychovatel, intenzitou hlasu zdůrazňuje důležité a varovné informace. V té části rozhovoru, kde Kristina hovoří o své lásce, zní jeho hlas ztišeně a okouzleně. Celou nahrávkou probíhají však i lehce ironické poznámky.

kramerius.nm.cz/music/uuid:44f5e7fb-0a8c-422a-810b-e276be7a7d06

#novyfonograf #hercivdrazkach #divadelniprofily
... See MoreSee Less

Twitter

Eastman's Online Genealogy Newsletter informs about our research:
https://t.co/NfKbWv2Qtx

We are happy to announce that Bertram Lyons, our colleague and member of the New Phonograph expert team, will be presenting a seminar in Prague.

Read more here: https://t.co/C1BAobraQF

„Bohužel se toho tolik nezachovalo, takže naše snaha je nacházet to, co ještě zbylo – ve Spojených státech i doma v České republice, na půdách, ve sklepech i v institucích.“
Rare Early Recordings of Czech Music in CZ 🇨🇿and USA 🇺🇸👍

https://t.co/6NABFsk5c6

2

Instagram