Cíl 2018-09-11T14:07:49+00:00

V České republice se dosud nepodařilo vybudovat instituci typu národní zvukový archiv, která by plnila nejen funkci správce zvukových sbírek, ale také metodického a koordinačního centra. Proto v České republice stále chybí standardizované postupy komplexní péče o kulturní dědictví uložené v podobě zvukových záznamů na historických nosičích. V rámci státní kulturní politiky se toto téma poprvé objevuje v Plánu implementace Státní kulturní politiky na léta 2015–2020. Konkrétně jde o záměr tvorby jednotné koncepce (příprava tzv. Koncepce ochrany a zpřístupnění zvukových dokumentů jako významné součásti kulturního dědictví) a o vytvoření metodického, koordinačního a digitalizačního centra pro záchranu zvukových dokumentů. Ustanovenou institucí je Moravská zemská knihovna v Brně, která má tuto roli plnit ve spolupráci s Národním muzeem. Některé dílčí kroky již byly na tomto poli učiněny. Dosud však nevznikly žádné komplexní a prakticky otestované výstupy. Za prvotní východisko lze považovat Návrh koncepce na ochranu, digitalizaci a zpřístupnění zvukových dokumentů v ČR (1), vytvořený skupinou odborných dobrovolníků, na který lze navazovat.

Zejména pro oblast nejstarších nosičů (fonografické válečky a standardní šelakové desky) je neexistence doporučených postupů ochrany v ČR velmi závažným faktem. Tyto nosiče patří k nejohroženějším, nejen z důvodu malé odolnosti použitých materiálů, ale i pro obtížnost reprodukce obsahu na nich uloženého s ohledem na nedostupnost vhodných dobových reprodukčních technologií.

Skupina odborníků se od roku 2014 snaží neuspokojivý stav změnit (projekt Virtuální národní fonotéka (2), dílčí granty aj). Na tyto dílčí úspěchy navazuje projekt Nový fonograf: naslouchejme zvuku historie. Vytvoření postupů a nástrojů pro evidenci, digitalizaci, zpřístupnění a dlouhodobou ochranu zvukových záznamů na historických nosičích v paměťových institucích (3). Projekt byl schválený a je dotovaný v rámci programu MK ČR NAKI II 2018 – 2022.

Hlavním cílem projektu je – v souladu s mezinárodními standardy, praxí a na základě dosavadních výsledků výzkumu v této oblasti – vyvinout, otestovat a zavést vhodné postupy, které by řešily komplexní problematiku dlouhodobé ochrany a zpřístupnění zvukových záznamů uložených na historických nosičích.

Řešení problému bude demonstrováno na dvou typech historických nosičů a zároveň nejstarších záznamových médiích – na fonografických válečcích (období let cca 1895–1920) a standardních (šelakových) gramofonových deskách (období cca 1900–1946) o průměru 25 cm. Zvukové záznamy na nich uložené mají obvykle vysokou historickou a kulturní hodnotu a původní reprodukční technika je téměř nedostupná. Ve sbírkách Národního muzea – Českého muzea hudby (dále NM-ČMH) se nachází řádově 1 200 nosičů fonografických válečků, například první nahrávky divadelních inscenací Rusalka, Má vlast apod., či význačných osobností divadelního světa jako např. Bohumil Pták, Málka Bobková či František Šír, a přes 26 000 nosičů gramofonových desek o průměru 25 cm, například nahrávky Růženy Maturové, Emy Destinnové a Voskovce s Werichem. Další fonografické válečky má ve sbírkách například Národní technické muzeum či Akademie věd ČR.

K dosažení hlavního stanoveného cíle je nutné splnit řadu cílů dílčích. Je třeba definovat podobu unikátního identifikátoru obsahu zvukových nahrávek a stanovit jeho standardizovaný způsob zápisu. To umožní zásadně zefektivnit a urychlit procesy evidence nahrávek a výrazně zjednoduší přebírání popisných metadat mezi institucemi a databázovými systémy. Dále je nutné vytvořit národní diskografickou databázi, definovat postupy jejího vytěžování a otestovat ji na produkci gramofonových firem s českým repertoárem. Zároveň tak poskytnout sekundární informační pramen pro ověřování a dohledávání informací v procesu identifikace a následné evidence nahrávek ve zvukových sbírkách paměťových institucí.

Souvisejícím důležitým úkolem bude vypracovat sadu doporučení a vyvinout vhodné nástroje a metody pro proces efektivní katalogizace. To s sebou nese potřebu navrhnout metadatový popis obsahu zvukových záznamů, primárně pro fonoválečky a šelakové gramodesky. Bude třeba zohlednit specifika historických nosičů zvuku a současně evidenční (katalogizační) potřeby paměťových institucí různého typu a s různým posláním. S ohledem na cílové zpřístupnění bude totiž nutné spolupracovat na dotvoření stávajícího knihovnického standardu (minimální záznam pro Souborný katalog ČR podle pravidel RDA, pro formát MARC21) a podílet se na jeho dalším rozvoji směrem k všestranné využitelnosti. Tyto postupy a nástroje se musí ověřit při zpracování příslušných fondů v NM-ČMH, případně v partnerských institucích.

Projekt má také vytvořit doporučení a interní směrnice pro postupy manipulace, ukládání a dlouhodobou péči o původní fyzické nosiče. V souladu s těmito postupy je nutné navrhnout maximálně šetrný proces digitalizace zvukového obsahu a vzhledu nosičů (etiket) tak, aby digitální kopie zachovaly co nejvěrněji zaznamenaný obsah a v případě zdigitalizovaných etiket mohly sloužit i pro další popis obsahu a tím minimalizovat potřebu manipulace s historickými nosiči, což přispěje k jejich fyzické ochraně.

Projektový tým musí zavést tyto postupy v rámci specializovaného pracoviště NM-ČMH. To předpokládá dovybavit digitální linku a rozšířit datová úložiště v Národním muzeu, včetně záložních kapacit. V rámci digitalizace budou vznikat digitalizační metadata, která bude třeba vytvářet a ukládat v souladu s metadatovými standardy. Další součástí projektu jsou procesy správy digitálních kopií. Zde je třeba kromě zabezpečení a zpřístupnění navrhnout i způsoby jejich dlouhodobé ochrany, včetně návrhu vhodných nástrojů a postupů pro jejich budoucí přenos na vhodné dlouhodobé úložiště.

K závěrečným etapám projektu patří patří vytvoření modelové formy zpřístupnění, která zohlední specifické potřeby muzeí pro prezentaci obsahu v jeho kontextu, tj. spolu s dalšími typy návazného obsahu (např. technickými popisy reprodukčního řetězce, partiturou, hudebními nástroji, interprety, biografickými údaji autorů, událostmi a místy spojenými se vznikem díla apod.). Ambicí je též vytvořit v rámci Národního muzea speciálně vybavená uživatelská poslechová místa.

V průběhu projektu a s ohledem na celkovou budoucnost dané problematiky je nutné vytvořit vzdělávací platformu a vychovávat nové odborníky. Za tímto účelem je ke spolupráci přizvána Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, jejímž úkolem bude zprostředkovat postupy vytvořené v rámci projektu a jeho jednotlivé výstupy zájemcům o vzdělávání v oblasti knihovnictví, muzejnictví a archivnictví.

Cílem projektu v mezinárodním kontextu je vytvořit postupy a standardy takovým způsobem, aby odpovídaly mezinárodním standardům (např. IASA TC-05) a osvědčeným postupům, aby byly aplikovatelné paměťovými institucemi na národní úrovni a aby vyvinuté softwarové nástroje byly volně šiřitelné a navázané na u nás již používané platformy (ProArc, Kramerius). Digitalizační zařízení pořízená v rámci projektu budou k dispozici i dalším institucím.

Projekt je rozvržen do třech základních etap:

2018–2020: Zahájení projektu – základní evidenční výzkum
2019–2021: Vývojová etapa
2020–2022: Digitalizace a zpřístupnění výsledků

Hlavními výstupy projektu mají být specializované softwary – modul pro fonografické válečky v systému ProArc, modul zvukový přehrávač v digitální knihovně Kramerius a Národní diskografická databáze. Dále budou vytvořeny základní metodické dokumenty pro ochranu historických nosičů, digitalizaci etiket gramofonových desek a digitalizace fonografických válečků. Jako tzv. vedlejší výsledky přinese projekt odborné workshopy, recenzované články a dvě monografie. Za zmínku stojí zejména kniha Česká národní fonotéka aneb Národní zvukový archiv v průběhu dějin.

Projekt je koordinován řešitelským týmem Národního muzea (s přizvanými externími odborníky). Tento tým je zodpovědný za dosažení hlavních cílů projektu. Spoluřešitelé v rámci projektu – Národní knihovna ČR, Knihovna Akademie věd ČR a Masarykova univerzita – budou garanty jednotlivých oblastí odpovídajících jejich specifickým kompetencím. Projekt je rozdělen na etapy takovým způsobem, aby byly ve vhodnou dobu k dispozici výstupy pro spolupracující partnery a bylo možné efektivně využívat plánované zdroje. Výzkumné činnosti budou probíhat od začátku projektu paralelně v různých relevantních oblastech.

1 Návrh Koncepce pro ochranu, digitalizace a zpřístupnění zvukových dokumentů v ČR [online]. Moravská zemská knihovna. [cit. 11. 2. 2018]. Dostupné z: http://goo.gl/sH5D50
2 Virtuální národní fonotéka (narodnifonoteka.cz) jakožto sektorový agregátor v oblasti zvukových dokumentů, má za cíl informovat o existenci, místě uložení a podobě daného zvukového dokumentu. V danou chvíli se jedná o nejkomplexnější databázi zvukových nosičů na území ČR.
3 Projekt Národního muzea č. DG18P02OVV032