Zachraňujeme diskotéku R. A. Dvorského

Úvodní stránka/Zachraňujeme diskotéku R. A. Dvorského

Idol žen a zpěvák s medovým hlasem by 24. 3. oslavil své 121. narozeniny

Přinášíme Vám krátký článek o jedné z ikon československé populární hudby, jehož pozůstalost je zpracovávána v rámci projektu VISK 7 – Komplexní ochrana a digitalizace sbírky zvukových nosičů z pozůstalosti R. A. Dvorského – 1. etapa. Projekt se zabývá zejména záchranou historických šelakových desek.

24. března 1899 se ve Dvoře Králové v rodině Antonínů narodil chlapec, kterému dali jméno Rudolf. V rodném městě, podle nějž si později zvolil umělecké jméno, sice vystudoval obchodní školu, ale už od mládí se věnoval spíše hudbě. Už v šestnácti letech napsal první skladby, v roce 1919 odešel do Prahy a začal jako redaktor pracovat v hudebním nakladatelství Josef Springer. Ve dvacátých letech vystupoval – ještě bez svého ikonického knírku – v kabaretu Červená sedma a s houslistou Cinkem a banjistou Alexem vystupoval v rozhlase. František Cink jej také pozval do svého souboru Melody Makers, v němž působil v letech 1925-1929. Poté hrál v jazzovém souboru Sama Baskiniho z Berlína, s nímž natočil i několik gramodesek. V tomtéž roce založil vlastní soubor pod názvem Melody Boys. S ním ve třicátých a čtyřicátých letech ustavil a udržel úroveň české taneční hudby.

Jako zpěvák se brzy stal nesmírně populárním, a tak nahrál tisíce desek a účinkoval ve zvukových filmech. V jednom dokonce získal i činoherní roli; to byl jediný okamžik v jeho kariéře, kdy zcela selhal: Krb bez ohně (1937) se stal symbolem filmového kýče.

Když nastoupil swing, ustoupil Dvorský moudře do pozadí, protože jeho hlasový témbr neodpovídal novému stylu. Nabídl však „sjezdu swingařů“ prostor ve svém hudebním nakladatelství, které založil v roce 1936 a od té doby úspěšně vedl. Zpěvákům nového hudebního směru nabídl i svůj orchestr: zpívali s ním Inka Zemánková, „doktor Swing“ Arnošt Kavka, Jiřina Salačová a Allanovy sestry.

Rok 1945 pro něj nebyl nejšťastnější, dostal totiž těžký zápal plic a jen s velkým vypětím sil se z něj vyléčil. Po skončení druhé světové války se soustředil R. A. Dvorský především na své nakladatelství, které chtěl předat svému synovi Miroslavovi. Ten však v roce 1947 náhle zemřel – a o rok později bylo Dvorskému nakladatelství „znárodněno“, tj. ukradeno.

Dvorský brzy pochopil, že v novém komunistickém státě pro elegantní muže jeho stylu nebude místo, a tak se rozhodl převézt své know-how přes státní hranice. Bohužel, jeho útěkářská skupina byla prozrazena na základě udání, a tak byl R. A. Dvorský zatčen a odsouzen do vězení. V něm strávil celkem půldruhého roku, propuštěn byl v květnu 1956.

Po propuštění se opět věnoval především skladatelské činnosti, zároveň však vystupoval s Hanou Vítovou a dalšími „bývalými lidmi“ v nedůstojných podmínkách kulturních domů a hospod. Na svůj život vzpomínal v rozhlasovém seriálu Jen se s písničkou smát (1965). Jeho píseň Ráno se umístila v soutěži Hledáme písničku pro všední den, úspěšná byla i následující Jipi-jou. Největším hitem této doby však byla nostalgická Pohádka o konvalinkách, která se v roce 1967 stala nejprodávanějším gramohitem.

O tom však již R. A. Dvorský nevěděl. Zemřel 2. srpna 1966.

Jeho autentické vzpomínky jsou součástí tohoto rozhlasového pořadu.

Ve sbírce fonotéky Českého muzea hudby Národního muzea se nachází unikátní archivní soubor, který obsahuje 650 inventárních jednotek pocházejících z pozůstalosti R. A. Dvorského. Dostala se tam v roce 1970 jako dar od Boženy Šoušové, jež byla sestrou Dvorského manželky Anny. Jde především o historické gramofonové desky a protože historické zvukové nosiče podléhají zkáze, je nutné tuto unikátní kolekci co nejdříve zachránit. To je cílem projektu financovaného Ministerstvem kultury v rámci programu Veřejné informační služby knihoven – VISK 7. Desky z pozůstalosti R. A. Dvorského se mohou těšit na kompletní odborné ošetření, očištění i umístění do nových obalů. A posluchači z řad veřejnosti zase na digitálně zpracované nahrávky – jako je například tato:

Následuje série fotografií ze sbírky Přemysla Hniličky: