Nahlédněte za oponu procesů, které nám pomáhají chránit historické zvukové nahrávky.

Začínáme tak novou kapitolu historie zvukových nosičů a záznamu zvuku. V rámci projektu Nový fonograf řešíme základní pilíře digitalizace zvukových záznamů. Co všechno se musí stát, abychom si mohli poslechnout prezidentský projev Tomáše Garrigue Masaryka, první nahrávku árie prince z Rusalky nebo nahrávky pro krajany v Americe? A jak můžete zvukové dědictví objevovat i vy?

V Národním muzeu – Českém muzeu hudby sídlí zvukové studio Nového fonografu. Právě tam ožívají analogové nahrávky – tedy fonografické válečky, šelakové gramofonové desky a další zvukové nosiče. A proč právě tyto typy dokumentů? “Všichni, kdo chtějí přispět k zachování kulturních hodnot, se zaměřují na knížky, tištěné materiály, budovy, malby… K tomu, abych je zachytil, mi stačí oči nebo fotoaparát. Mohu mít obrázek nebo partituru z té doby, ale pořád nemám její autentický zvuk. Je to něco, co nám je skryté, ale právě proto nás to tolik láká.” vysvětluje Filip Šír, manažer projektu. Digitalizace je však součástí složitějšího procesu, samotnému poslechu nahrávky předchází řada důležitých kroků. A jelikož se jedná o u nás dosud nepříliš prozkoumané pole, vyvinul Nový fonograf proces digitalizace na míru různým druhům zvukových nosičů. Každá nahrávka projde procesem od tzv. itemizace přes konzervaci, fotografování, katalogizaci až k digitalizaci. Ani tam ale její cesta nekončí: “Pro koncového uživatele je nejpodstatnější její dostupnost. Věnujeme se proto také zkoumání způsobů, jak mu je přehledně zpřístupnit. Nahrávky nám otevírají další možnosti poznání naší historie,” říká Martin Mejzr, historik a člen týmu Nového fonografu. “Základem naší práce se samotným nosičem a jeho obsahem je mezioborovost. Snaha o získání nejen vlastního znějícího obsahu, ale i odkrývání souvisejícího příběhu o původci či firmě, která nahrávku pořídila či vydala. Na digitalizaci tedy navazuje také historický výzkum a různými formami, včetně edukace, se tak snažíme uživatelům nahrávku přiblížit. A do toho nám vstupují různé profese – konzervátor, zvukový inženýr, katalogizátor, digitální kurátor či fotograf,” dodává Filip Šír.

Tým Nového fonografu z Národního muzea ve spolupráci s Národní technickou knihovnou a za finanční podpory MŠMT pro vás připravil sérii videí, ve kterých postupně poodhalí jednotlivé pilíře své práce. Ukážeme vám, jak se např. “pere” gramofonová deska, fotí etiketa desky či přehraje “trdelník” čili fonografický váleček, jak se nahrávky evidují a popisují a kudy vede jejich cesta ke zpřístupnění. V neposlední řadě také uvidíte, jak malý krok vás může dělit od historického objevu, skrytého třeba na vaší půdě….

Nasloucháme zvuku historie – naslouchejte s námi!

Press kit k tiskové zprávě si můžete stáhnout zde.

Zákulisí natáčení série videí o procesu digitalizace