Rozkrýváme zvukový Archiv Národního divadla

/Rozkrýváme zvukový Archiv Národního divadla

Zvukové nosiče příliš nezapadají do pracovní náplně tradičního archivnictví zaměřujícího se z drtivé většiny na psané archiválie a obrazový materiál.

Mnoho cenných nahrávek tak podléhá „zubu času“ a zůstává mimo dosah badatelů, a odborné i širší veřejnosti. Třeba jako v případě zvukových nosičů ve sbírce Archivu Národního divadla, o které se v současné době zajímá i projekt Nový Fonograf.

Archiv na Anenském náměstí

Sbírka zvukových nosičů v Archivu Národního divadla má poměrně košatou minulost. Samotný archiv vznikl již roku 1883 krátce po znovuotevření budovy divadla, které vyhořelo o dva roky dříve v roce 1881. V průběhu dalších desetiletí byly předměty a archiválie z provenience této věhlasné divadelní instituce rozesety i do kolekcí jiných institucí, včetně divadelní sbírky Národního muzea. Současná sbírka Archivu Národního divadla byla popsána a utříděna po jejím přestěhování do rozsáhlého areálu na staroměstském Anenském náměstí v druhé polovině sedmdesátých let 20. století. Svou nynější podobu tak v té době získala i zdejší sbírka gramofonových desek, která je zřejmě z velké částí totožná s původní audiotékou zvukového oddělení této instituce.

Plastický nosič Decelith

Acetátová deska

Unikátní záznamy scénické hudby

Současná sbírka audiozáznamů zahrnuje kromě komerčně vydaných nahrávek, ať už blíže či vzdáleně se vztahujících k divadelnímu prostředí, také několik desítek poměrně cenných nahrávek na tzv. acetátových discích či plastických a ohebných nosičích s názvem Decelith. Tyto nosiče pocházejí povětšinou z konce třicátých a následně čtyřicátých let minulého století a obsahují mimo jiné i unikátní záznamy scénické hudby (a možná i částí představení) inscenací Národního divadla uvedeného období. Mnoho nahrávek však podléhá nezastavitelné degradaci, která je obzvláště způsobena náchylností daného typu nosiče na vnější vlivy a nepříznivé podmínky dlouhodobého uchovávání.Členové týmu Nového Fonografu proto nedávno pracovně navštívili současnou vedoucí Archivu Národního divadla Josefinu Panenkovou a diskutovali s ní jak o stavu zmíněných acetátových gramodesek, tak o možnosti jejich budoucí konzervace a tím i snad záchrany jedinečných záznamů. Bližší informace a detaily o průběhu prací přineseme co nejdříve.

Autor článku: Martin Mejzr

konzervace sbírek

martin.mejzr@novyfonograf.cz