přečtěte si čím se zabýváme

O projektu

Projekt řeší problémy paměťových institucí plynoucí z neexistence uceleného souboru standardizovaných postupů pro dlouhodobou ochranu a zpřístupnění zvukových záznamů uložených na nosičích, které nelze běžně soudobými technologiemi reprodukovat a které jsou důležitou součástí národního kulturního dědictví.

Řešení problému bude demonstrováno na dvou typech historických nosičů, konkrétně se zaměříme na fonografické válečky a na standardní gramofonové desky o průměru 25 cm. Jedná se o nejstarší záznamová média, zvukové záznamy na nich uložené mají obvykle vysokou historickou a kulturní hodnotu a původní reprodukční technika je téměř nedostupná.

Hlavním cílem projektu je tedy v souladu s mezinárodními standardy, praxí a na základě dosavadních výsledků výzkumu v této oblasti vyvinout, otestovat a zavést vhodné postupy, které by řešily komplexní problematiku dlouhodobé ochrany a zpřístupnění zvukových záznamů uložených na historických fyzických nosičích.

Podrobné informace

poznejte náš modelový postup digitalizace

Workflow

zatím se nám podařilo

Stav projektu

100 000 nahrávek

Vybrané sbírky Národního muzea a dalších spolupracujících institucí se zaměřením na fonografické válečky a standardní gramofonové desky.

Evidováno 35%
Ochráněno 13%
Digitalizováno 8%
Zpřístupněno 3%
0
členů týmu
0
partnerů
0
šálků kávy

nahrávky, které jsme digitalizovali

Nahrávky

Katalogové číslo nahrávkyMatriční čísloDatum

Gramofonová deska Kde domov můj

Kde domov můj

69091-A11113. 06. 1916

Českou národní hymnu zpívá Emilio Blažević s doprovodem King’s Orchestra. Nahrávka vznikla roku 1916 v New Yorku.

Gramofonová deska Dueto Vaška a Mařenky

Duet z opery Prodaná nevěsta

63622-A22220. 00. 00

Hanna Foerstrova a Bohumil Pták zpívají dueto Vaška a Mařenky z opery Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany s doprovodem King’s Orchestra. Nahrávka vznikla roku 1912 v New Yorku.

Gramofonová deska Národin Kalop

Národní kalop

63302-A333335. 07. 1911

Moravská hymna v podání Kryl’s Bohemian Bandu. Nahrávka vznikla roku 1911 v Camdenu, New Jersey.

Zobrazit další

Našli jste staré nahrávky a nevíte co s nimi?

Napište nám a my Vám poradíme jak správně postupovat.

Napište nám

poznejte garanty našich pracovních týmů

Garanti pracovních týmů

Filip Šír
Filip Šír
Národní muzeum
Zuzana Petrášková
Zuzana Petrášková
Národní knihovna ČR
Martin Lhoták
Martin Lhoták
Knihovna Akademie věd ČR
Michal Lorenz
Michal Lorenz
Masarykova univerzita
Další členové týmu

to nejzajímavější z aktuálního dění

Aktuality

Facebook

4 days ago

Nový fonograf

24. listopadu 1926 měla premiéru Hilarova inscenace Shakespearova Hamleta v překladu Bohumila Štěpánka s Eduardem Kohoutem v titulní roli. Z této významné inscenace se dochovaly dvě nahrávky: první pochází z roku 1929 a patří k řadě záznamů na značce Pathé pro Akademii věd, druhá až z roku 1944. Tu můžeme považovat spíše za nahrávku ze samostatného Kohoutova pořadu nejslavnějších divadelních monologů, se kterým jezdil po uzavření českých divadel po tzv. Protektorátu. Protože však nedošlo k významnému posunu v přednesu, můžeme obě posuzovat jako původní.

Monolog Ty pevné maso je Eduardem Kohoutem stylizován jako zoufalý pláč nad ztrátou otce a krále a výrazem odporu k jeho nástupci, Klaudiovi. Kohout zde střídá polohy pláče, hnusu i údivu nad rychlým vývojem událostí v království. Závěr monologu je zvukově výrazně oddělen přiškrceným šepotem „O, pukni, srdce! Musíš umlknout!"

V úvodu monologu Být či nebýt klade herec důraz především na zvukovou a rytmickou stavbu Shakespearova verše. Tato deklamace je narušena ironickou otázkou: „A spát? A snad že snít?" a výkřikem „Aj, tu je kaz!" Další verše textu jsou Kohoutem pojaty jako výraz strachu z následného nezměnitelného vývoje.

Důraz na znělost verše, ale i na duševní vývoj postavy je i v Proslovu k hercům a monologu Konečně jsem sám.

Souhrnně lze konstatovat, že Kohout pracuje „typicky expresionistickou technikou ostrých změn v rytmu, násilně vyrážených slov, intonačně výrazných kadencí a místy až kvílivého intonování" a že Hilarův Hamlet se stal - jak psal Milan Obst - „lyrickou výpovědí generace poznamenané válkou a neklidem dalších let".

Proti tehdy klasickému Vojanovu výkladu Hamleta jako silného, vyrovnaného hrdiny postavil Hilar Kohoutova nervního, citlivého, rozpolceného mladíka Hamleta, který je okolnostmi nucen řešit neřešitelnou situaci.

kramerius.nm.cz/music/uuid:b24fae73-ea41-4492-b12d-332b35ecb45a

#hercivdrazkach #novyfonograf #tobeornottobe

(foto: archiv Národního divadla)
... See MoreSee Less

2 weeks ago

Nový fonograf

Nahrávka z Goethova dramatu Torquatto Taso, kterou vám dnes nabízíme, je zvláštním způsobem raritní: dva dialogy (dialogy princezny a Tassa "Als unerfahrener Knabe kam ich her..." a "O, welches Wort spricht meine Fürstin aus...") zde vedou dva prominentní herci nacistického režimu: Gusfaf Gründgens a Emmy Göring. Ano, nemýlíte se, manželka Hermanna Göringa.

Emma Göringová (1893-1973) byla dcerou majitele továrny na čokoládu. Herecká kariéra byla jejím snem již od dětství, a tak není divu, že po vychození školy nastoupila do Národního divadla ve Výmaru. Jejím prvním mužem byl herec Karl Köstlin. Později se však zamilovala do vrchního velitele Luftwaffe Hermanna Göringa, kterého si v dubnu 1935 také vzala.

Vzhledem k tomu, že Adolf Hitler oficiálně nepřiznal svůj vztah s Evou Braunovou, stala se Göringová v podstatě "první dámou Říše". Po válce byla souzena za propagaci nacismu a odsouzena ke konfiskaci části majetku a k roku vězení. Zároveň jí bylo zakázáno vykonávat své povolání. Sepsala tedy paměti Po boku svého muže (1967), které později inspirovaly Wernera Fritsche k napsání rozhlasové hry Enigma Emmy Göring (v českém prostředí v nastudování Aleše Vrzáka a s Hanou Maciuchovou v titulní roli).

Herec Gustaf Gründgens, jeden z nejtalentovanějších představitelů své generace, se podobně jako Emma Göringová zaprodal nacistickému režimu a pomáhal mu právě svým talentem. Přitom byl od roku 1928 členem Německého divadla Maxe Reinhardta, v němž režíroval revue a opery. V roce 1932 nastoupil do Pruského státního divadla, v němž hrál výtečně Mefista v Goethově Faustovi. V druhé polovině třicátých let se stal terčem štvanice stranického listu NSDAP pro podezření z homosexuality. Ochrannou ruku nad ním držel právě Göring. Během války se stal generálním intendantem pruských divadel.

Když po válce zkoušel spisovatel Klaus Mann v Německu vydat svůj román "Mefisto" (vydán v exilu již roku 1936, v ČSR 1937), Gründgens (v letech 1926-1929 manžel autorovy sestry Eriky) se v postavě talentovaného, ale bezskrupulózního Hendrika Höfgena okamžitě poznal a autora zažaloval. Podařilo se mu skutečně zabránit vydání, což Manna těžce zasáhlo. Román nakonec vyšel až v roce 1956. Režisér István Szabó podle něj v roce 1981 natočil stejnojmenný film s Klausem Maria Brandauerem v hlavní roli.

Nahrávka, kterou si můžete poslechnout v tomto odkaze, je z roku 1940.

kramerius.nm.cz/music/uuid:3ec4e228-f6a3-4a18-9542-5508ea5017c1

#hercivdrazkach #novyfonograf #tretirise #kolaborace
... See MoreSee Less

2 weeks ago

Nový fonograf

Od sezóny 1930/31 byl do Národního divadla angažován avantgardní režisér Jiří Frejka (1904 - 1952), který předtím působil v Osvobozeném divadle a v divadle Da-Da. Z této jeho tvůrčí etapy nejsou zachovány žádné zvukové materiály - první dochovaný záznam pochází až z inscenace Milovaný hlas Jeana Cocteaua (překládáno také jako Lidský hlas, překlad J. Kučera, režie J. Frejka, premiéra ve Stavovském divadle 1. 2. 1933 v rámci Studia Národního divadla). V tomto scénickém monologu vytvořila hlavní a jedinou postavu (Ona) Olga Scheinpflugová.

Další nahrávkou, dokumentující Frejkovu inscenační tvorbu v Národním divadle, je záznam části 1. scény 3. jednání hry Lope de Vegy Fuente Ovejuna (hráno pod názvem Vzbouření na vsi v Národním divadle, překlad Otokar Fischer, režie Jiří Frejka, premiéra 3.10. 1935). Tato nahrávka však není zcela autentická -vznikla totiž až roku 1945 pro edici Ultraphonu Divadelní profily. Přesto však můžeme věřit, že herecké i režijní ztvárnění zůstalo plně v intencích tehdejšího režisérova záměru.

Hlavním znakem této nahrávky je značná exaltovanost a expresivita hereckých výkonů - ať už jde o Bedřicha Karena v roli Estébana, Jiřinu Šejbalovou jako Laurencii, Josefa Grusse jako Leonola nebo Stanislava Neumanna v roli Menga. Nechceme zde mluvit o jednotlivých výkonech, zdůrazněme zde však celkovou linii režijního vedení hereckého ztvárnění - z nahrávky je totiž parmo, že každý z herců měl Frejkou stanovenu výšku tónu hlasu, v níž mluvil. Karenův Estéban tak mluvil tragickým basem, Šejbalová vzepjatým altem, Neumann groteskní, až komickou fistulkou. Frejka takto Vegovu hru o hrdinném vzepětí lidové vzpoury inscenoval spíše jako jevištní píseň, a tak posílil tímto zcizením její humanistické vyznění. Koneckonců, v době uvedení byla inscenace vnímána jako vyjádření podpory občanskou válkou zmítanému Španělsku.

Ukázku si můžete poslechnout zde:

kramerius.nm.cz/music/uuid:86529fb2-5104-46e5-9d89-6dae8f20380a

(Foto: Archiv Národního divadla v Praze)

#hercivdrazkach #novyfonograf #Fuenteovejuna #lopedevega
... See MoreSee Less

Twitter

We are launching a new publication! "Sto plus jedna etiketa" - "100 plus one label" is a richly illustrated book about shellac disc labels in the era 1900–1926. ❤️
Find out more here: https://t.co/V4g6DuCGzO

Big thanks to all our supporters, readers and colleagues from various disciplines and institutions who were with us in 2019!

We wish you a very happy new year 2020! ✨

The seminar with Bertram Lyons starts tomorrow in Prague! Find more here: https://t.co/yhOlFnFMMS

Instagram