Nejstarší nahrávky Rusalky v Národním muzeu

V početné sbírce zvukových dokumentů fonotéky Národního muzea – Českého muzea hudby se nachází více než 1000 fonografických válečků. Historicky nejcennější část tohoto fondu čítá cca 200 nahrávek. Jde o válečky z hnědého vosku, které pocházejí pravděpodobně z let 1902-1905 z prostředí tzv. Tesařovské opery, okruhu či širšího společenství pěvců a osobností, spjatých s Národním divadlem přelomu devatenáctého a dvacátého století. Kromě mnoha unikátních nahrávek jsou mezi nimi  dochovány také zvukové záznamy árií z Dvořákovy opery Rusalka v podání tenoristy Bohumila Ptáka (1869-1933). Právě od prvního uvedení této opery na scéně Národního divadla uplynulo 31. března 2020 120 let.

Poslechněte si nahrávky árií prince v podání Bohumila Ptáka:

Bohumil Pták byl ostatně s premiérou slavné Dvořákovy opery v březnu 1901 osudovým způsobem svázán. Oproti původním plánům samotného mistra Dvořáka nebyl do role prince v premiérovém představení vybrán, a jak v jednom vzpomínkovém textu z roku 1929 dotčeně vzpomínal, měl být na jeho úkor obsazen Karel Burian. Avšak, okolnosti tomu nakonec chtěly jinak. Burian tehdejší konání premiéry Rusalky ohrozil, protože „jak bylo někdy jeho zvykem, ve chvíli dobré nálady ve veselé společnosti zapomněl se udržet svěžím pro večerní důležitý a náročný úkol v úloze princově”, jak kulantním tónem napsal Otakar Šourek ve čtvrtém dílu spisu Život a dílo Antonína Dvořáka, vydaném v roce 1933. Naštěstí se nenadálé situace (i po naléhání samotného Dvořáka) ujal Bohumil Pták:  ačkoliv byl unaven z celodenního nahrávání fonografických válečků pro jednu z velkých berlínských firem a rovněž navzdory tomu, že se neúčastnil závěrečných zkoušek, zachránil uvedení opery svým heroickým výkonem.

Vedle snímků sopranistky Málky Bobkové, basisty Emila Pollerta a tenoristů Otakara Mařáka se Stanislavem Orzelskim, pořízených v letech 1902-1903 nahrávacími techniky společnosti Gramophone Company (tehdy s názvem The Gramophone and Typewriter Ltd), které vyšly na gramofonových deskách s etiketami Gramophone Concert Record a Zonophone Record, tak patří dvě zde prezentované Ptákovy nahrávky árií prince z Rusalky k nejstarším známým dochovaným zvukovým záznamům z repertoáru této opery. Narozdíl od nich jsou však Ptákovy snímky uložené ve fonotéce Českého muzea hudby – Národního muzea unikátní v tom, že byly zaznamenány na fonografické válečky z hnědého vosku a nebyly tedy pravděpodobně produkovány v masovém měřítku jako nahrávky na gramofonových deskách.

Rusalka – 31. 3. 1901, Růžena Maturová (Rusalka), Bohumil Pták (Princ).

Zdroj fotografie: Archiv Národního Divadla.

Ve sbírce naší fonotéky se zachovalo ještě několik dalších hnědých voskových válečků se záznamy Ptákova zpěvu, ať už jde o árie ze Smetanových oper Dalibor a Prodaná nevěsta, či nejrůznější lidové a národní písně. Zároveň je zde uložena také Ptákova nahrávka s názvem Kde je sládek? na válečku z černého vosku značky Electra. Zlatolité válečky z produkce stejnojmenné firmy (Elektra), jejíž původní výrobu ze slezského města Namslau po roce 1907 přenesl do pražských Vysočan průkopník zvukového průmyslu na našem území, Diego Fuchs.

Samotný Bohumil Pták v období před první světovou válkou nahrál pro různé společnosti velké množství snímků. Rozličné operní árie, národní a lidové písně tak lze v jeho podání najít na gramodeskách s etiketami Anker, Odeon, Pathé, Favorite nebo Patria Record. Evropské nahrávky doplňují v Ptákově diskografii zvukové záznamy z jeho nepříliš vydařeného turné po USA v letech 1911-1913, které se objevují na deskách značek Columbia a Victor. V USA rovněž nahrál i několik snímků (včetně duetů s Hanou Foersterovou) pro společnost Edison, které vyšly na fonografických válečcích typu Amberol a na elegantních modrých celuloidových válcích Blue Amberol.