Marian Schüller

Na počátku bylo maminčino Sanyo M18 a fascinace kazetovými magnetofony, která vyústila v lásku k nahrávání a v první kroky k práci se zvukem.

Ty vedly oklikou přes stavební průmyslovou školu a jeden z prvních českých aukčních domů, filatelii a poštovní historii až k digitalizaci a restaurování zvukových záznamů a k absolvování zvukařské školy Spektrum Jindry Varhana. V roce 2005 vzniká společnost Digiphon, která má za sebou zpracování desítek tisíc titulů na gramofonových deskách a magnetofonových kazetách, jak z muzejních a archivních fondů, tak ze soukromých sbírek význačných osob, a posléze i videí a filmů (8–35mm).

O pět let později se rodí spolupráce s FAMU a filmovými tvůrci ve formě nahrávání kontaktního zvuku a sound designu (Praho má lásko, Muž, který jedl knedlíky, Františkánská zahrada, Modrý drak, Nadya), následně se přidává divadlo a scénický zvuk (Návrat malého prince, Svět naruby – Takzvaný ráj, Horníček 100, Skrytý velikán – Rudolf Jedlička) a zvučení komorních akcí (Mezinárodní festival MAŽIF).

V projektu Nový fonograf, kde Marian od roku 2020 zastává pozici zvukaře v oddělení magnetofonových pásů, se protíná zájem o historii, slabost pro staré audio stroje a badatelský zápal – kruh se uzavírá.
(Jen kočky a šerm 19. století se do něj bohužel nevešly.)