U příležitosti výročí oživujeme nejstarší nahrávky Prodané nevěsty v Národním muzeu

„O Prodané nevěstě nesmím vlastně ani již rozhodovat. Tu zaplatil mi národ tak náramně bohatě, že k ní více žádného práva nemám,“ prohlásil Bedřich Smetana.

30. května 2021 uplynulo přesně 155 let od slavnostního uvedení Smetanovy slavné opery v Prozatímním divadle. Připomeňte si s námi okolnosti premiéry a poslechněte si nejstarší doposud známé nahrávky árií, které ve svých sbírkách schraňuje Národní muzeum – České muzeum hudby.

Okolnosti premiéry

Premiéra Prodané nevěsty se pod taktovkou samotného autora a pravděpodobně v režii Františka Sáka konala 30. května 1866 v Prozatímním divadle. Podoba Prodané nevěsty doznala mezi lety 1866 a 1870 velké proměny. Dohromady existují čtyři verze. Ta první, kterou poznali její úplně první posluchači, je podstatně jiná, než jak ji známe dnes. První znění opery je výrazně kratší, má pouze dvě jednání, kde celkem dvacet jedna hudebních čísel je propojeno mluveným slovem. Nejsou zde ještě např. polka se sborovým zpěvem Pojď sem, holka, toč se, holka, mužský sbor To pivečko, to věru je nebeský dar a dojemná Mařenčina árie Ten lásky sen, zato však obsahuje sociální satiru – kuplet Principála a Esmeraldy kritizující společenskou přetvářku.

Přes nervózní společenskou atmosféru (hrozil rakousko-pruský válečný konflikt) mělo ne zcela vyprodané premiérové představení Prodané nevěsty úspěch. S velkým ohlasem bylo přijato úvodní sborové číslo Proč bychom se netěšili, které muselo být opakováno. Ovšem ne všichni byli tak nadšeni, výtky nejvíce směřovaly k libretu. Národní listy psaly: „život našeho bodrého vesnického lidu byl pojat tak povrchně.“ Naopak Jan Neruda, přísný divadelní kritik, pocity z poslechu Smetanovy hudby vyjádřil takto: „Když zazní hudba Smetanova, cítíme dobře, jak to v našem českém srdci zabuší, jak v něm hvězdy se rozesmějí a slunce zazáří – a je nám nebesky volno.“

Unikátní nahrávky árií v Národním muzeu

Nový fonograf se v souvislosti se záchranou a digitalizací fonografických válečků s nahrávkami skladeb a árií z Prodané nevěsta setkává velmi často. Ve fonotéce Českého muzea hudby se nachází celkem 26 snímků z této slavné opery. Nahrávky na hnědých voskových válečcích vzniklé zřejmě v okruhu pěvců tzv. Tesařovské opery pravděpodobně v letech 1902–1905 jsou zde zastoupeny v deseti exemplářích. Několik z těchto nekomerčních a unikátních snímků lze podle údajů na krabičkách mimo jiné přisoudit Čeňku Tondlovi, mecenáši nahrávání a zřejmě i původnímu majiteli sbírky válečků.

Většina nahrávek se zvukovými záznamy různých árií z opery v rozličném podání a interpretaci se však ve sbírce fonotéky objevuje na masově produkovaných nosičích světových firem Edison a Columbia. Setkáme se zde například s věhlasnými operními pěvci Otakarem Mařákem a Emilem Pollertem (včetně jejich společných duetů). Zároveň je ve fondu dochována i jedna z nejstarších dohledaných nahrávek českého původu na komerčně vydaném fonografickém válečku. Tou je pochodově laděný “waltz” nahraný  již roku 1901 v New Yorku pro firmu Edison v podání ansámblu Peerless Orchestra, ve kterém pravděpodobně působil také kornetista českého původu Bohumír Kryl.

Poslechněte si unikátní nahrávky z Národního muzea

Čeněk Tondl – árie z Prodané nevěsty (1902-1905)

Otakar Mařák, Emil Pollert – Znám jednu dívku, duetto z opery Prodaná nevěsta (1904-1905)

Peerless Orchestra – Prodaná nevěsta: Pochod (1901)

Fonografické válečky s nahrávkami Prodané nevěsty

Autoři článku: Kateřina Viktorová, Martin Mejzr.